|
Slavný pytlák, který byl vojenským zběhem v době napoleonských válek, přišel do jizerských lesů v r. 1813. Jak dlouho v nich pytlačil, se již nedozvíme. Hajní ho nenáviděli. To, že zastřelil hodně zvěře, by mu byli odpustili, pytlačil tehdy kdekdo, ale horší bylo, že pytlák vyřízl z každého kusu jen nejlepší část zvěřiny a ostatní nechal shnít po lesích. Hennrich se stal legendou: lesníci se ho snažili dopadnout, stříleli po něm, ale marně. Jednou se Hennrich chtěl pomstít za pronásledování hajnému Janu Stefanovi, zvanému na Jizerce obecně Schneider Hansel. Namířil na něj otevřeným oknem pušku, ale než mohl vystřelit, spatřila jej hajného žena, která čekala dítě. Skočila před muže a zavolala: Střelíš-li, zastřelíš tři! A Hennrich prý nestřelil. Schneider Hansel mu ale jeho velkomyslnost neoplatil, pomohl ho nakonec připravit o život. Pod horou Plochý byla lesovna revíru Zadní Studánka, bydlel v ní jednoruký revírník Hub. Vydal se jednou Hub na Jizerku za služební povinností. Zpět ho doprovázel kus cesty právě hajný Schneider Hansel. Šli cestou ke Smědavě až k Příčné vodě. Před Příčnou vodou odbočovala Česká dráha - stezka, kterou se měl Hub vydat ke své osamělé myslivně. A tam, u Příčné vody, ho spatřil: nenáviděný pytlák Hennrich nabíral na pasece vodu z potoka - neozbrojen! Jakmile spatřil lesníky, nedbal jejich varování a prchal k lesu. Hubova ručnice byla rychlejší, třeskla rána a pytlák zmizel v houštinách. Velký byl strach před nezranitelným Hennrichem: teprve za několik dní se jej odvážili hledat. Nalezli jej pár set metrů od Příčné vody. Ležel v houštině mrtvý a tam jej také, beze svědků a ohledání, na místě zahrabali. Jen dvě hmatatelné památky zůstaly po zběhlém vojákovi a slavném jizerskohorském pytlákovi Hennrichovi: v libereckém muzeu mají pušku upravenou na levou ruku, o které vlastivědné knihy odjakživa tvrdí, že jí zastřelil revírník Hub neozbrojeného pytláka. A v rozlehlých lesích Středního jizerského hřebene stojí Hennrichův kříž.
(Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
|
