|
Sem do lesů uprchla část libereckého obyvatelstva buď po dobytí Liberce Prusy (21. dubna 1757), nebo až v červenci a srpnu po vypuknutí epidemie skvrnitého tyfu, na který mnoho lidí zemřelo. Bydleli tehdy po lesích a u Mešních kamenů se shromažďovali k bohoslužbám, které zde konali tři liberečtí duchovní. Severozápadní stěna skály nese od těch dob vytesaný kříž, iniciály IHS (Jesus Hominum Salvator), srdce probodnuté třemi šípy, letopočet 1757 a začáteční písmena jmen kněží P. J. H. (Páter Josef Hartisch), P.J.S. (Johan Schicht) a J.W.P. (Michal Wittek: zde křestní jméno nesouhlasí). Dole ještě šest písmen neznámého významu, snad monogramy kameníků, kteří skálu zdobili. Tyfové nákaze ale lidé neunikli, i všichni tři kněží zemřeli na následky tyfu v letech 1757 - 1759. Několik desítek metrů nad Mešními kameny je na hřebeni skupina vysokých skal. Je to Zvonice či Vyzváněcí kámen, kde visel zvon, který uprchlíky svolával z lesů na bohoslužby.
(Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
|
