|
Posledního březnového dne roku 1989 se toulali západním skalnatým svahem hory Milíř dva mladíci z Rudolfova. Sníh již téměř zmizel, les byl velice neschůdný. Pojednou nad sebou spatřili na skalní římse žulového převisu odpočívat ležícího člověka. Pokojně ně shora hleděl s rukou pod bradou. Asi by ho za slunečného jarního dne nevyrušovali, kdyby si nevšimli, že jeho nohy jsou zaváty suchým loňským listím. Přišli blíž a spatřili nevidoucí oči, mrazem zašedlou tvář, nohy pod listím byly zabaleny do černého pracovního pláště. Vedle mrtvého těla ležela aktovka se zubním kartáčkem a mýdlem, krabička cigaret, krajíc chleba s nedojedenou konzervou a prázdná malá lahvička becherovky. Mrtvý muž v ruce svíral tužku, kterou napsal na kousek papíru svůj poslední vzkaz světu: Chtěl jsem si jen trochu odpočinout. Policii nedalo příliš práce zjistit, že mrtvým je čtyřicetiletý Tomáš Bok. Již proto ne, že po něm marně pátrala od 22. ledna toho roku, kdy příbuzní oznámili jeho zmizení. Vyšetřování ukázalo, že v neděli 22. ledna odjel autobusem do Rudolfova a vydal se sám lehce oblečen do hor, kam již od mládí často a rád chodil buď sám nebo se svým bratrem. Je pravděpodobné, že toho dne ho víc než kdy jindy trápily starosti. Nebyl příliš zdravý, dosud se nezbavil drtivého smutku nad úmrtím své sedmileté dcerky a zdá se, že si chtěl opravdu v zimních skalách Milíře jen odpočinout.
(Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
|
