|
Třetí květnové neděle 21.5.1922 se vydali Rudolf Augsten, Adolf Watzlawik a Emil Krause, tři malí chlapci z Libverdy, za dobrodružstvím do skal Zahradní stráně. Divoký skalní labyrint, prastaré buky, dole hučící Štolpich, vysoko nad jejich hlavami vrchol Ořešníku. Možná se navzájem schovávali, možná se jen honili, nebo si snad hráli na horolezce? Skutečností bylo, že Emil se náhle zřítil asi z desetimetrové výšky a jeho tělo zůstalo bezvládně ležet na úpatí skalní plotny. Jeho dva jedenáctileté kamarády nenapadlo nic lepšího, než z místa nehody utéct domů a ze strachu všechno zamlčet. Až když se Emilova matka, vdova po padlém vojákovi z první světové války, začala shnánět po jednom ze svých tří dětí, vyšla hrozná pravda najevo. Jenomže vyděšení chlapci si již nedokázali vzpomenout, kde se neštěstí stalo. A tak tělo nebohého Emila až o dva dny později pan Jahn s pomocí svého cvičeného psa. Na místo povolaný Hejnický lékař Julius Kaufmann už mohl konstatovat jen smrt následkem těžkého poranění hlavy.
(Citace z knihy M. Nevrlého a kol.: Připomínky zašlých časů) |
|
