| Bílá smrt v sedle Holubníku | r. 1909 |
| Typ objektu: | tabulka | |
| Kategorie: | památky | |
| Rok události: | 1909 | |
| WGS 84-E: | 15°12'11.96'' | |
| WGS 84-N: | 50°50'13.75'' | |
| Poznámka: | Tabulka je pověšena na pahýlu stromu po levé straně haťové zeleně značené cesty ze sedla Holubníku do Bílého Potoka | |
|
||
| Zpět na seznam | ||
| Příběh | ||
| Pomníček v sedle Holubníku nepřipomíná nic zlého ani smutného. Tři pánové z Liberce se jednoho chladného patečního odpoledne dne 19. února 1909 vydali na sáňkařský výlet: veletlustý hostinský z libereckého Radničního sklepa Arzböck, liberecký obchodník šatstvem Mras a kapelník plukovní hudby Pochmann. Z dnešních lidových sadů vyšli až v půl druhé, pěšky, bez lyží. Každý z pánů za sebou vezl sáňky. Ve čtyři hodiny již byli na Kristiánově. V Liščí chatě se řádně a dlouho posilňovali. Když opouštěli Kristiánov, pomalu se stmívalo, skučel vítr a z olověných mračen se začal sypat sníh. Rozjaření pánové stoupali chodníkem k sedlu Holubníku, ale brzy jim došlo: nevlídné povětří se změnilo v prudkou sněhovou bouři. Za tmy došly na Pytláckou louku - rašeliniště v sedle Holubníku. Tam ztratili cestu a nazdařbůh se vydali dolů, kde tušily Štolpišskou silnici. Po několika minutách byl pan hostinský Arzböck vyřízen: byl tak tlustý, že nebyl schopen ze sněhových jam se sám vymanit. Pánové sestavili troje sáňky, pana hostinského na ně usadili, zabalili do kabátů a nařídili mu, aby za nic na světě neusínal. Nechali ho samotného v sedle a bez světel klopýtali sami dva dál. Vzali to nejhorším směrem a hodiny se tloukli na severním úbočí Hejnického hřebene. Do Ferdinandova se dovlekli před půlnocí. V hostinci sehnali pomoc. Hluboké stopy nestačil sníh zasypat a záchranné družstvo se po nich dostalo až k panu Arzböckovi. Očekával je dosud čile a s myslí nezkormoucenou. Sněhem a houštinami ho táhli zpět k silnici. Pod nohy mu podstrkovali prkna, nesmírně se bořil do kyprých sněhů tlustý pan hostinský! Pak je již kůň dovezl dolů do Ferdinandova.
Na památku pošetilých, ale vytrvalých pánů pověsili liberečtí turisté malovaný pomníček. Několikrát byl opravován a přemalován. Od r. 1976 nese malovaný obrázek český překlad starého německého veršovaného líčení: V zimní noci za jekotu bouře, zuřící kdys tu, na této hoře, zmizeli tři poutníci pod sněhem a nevěděli vůbec, kudy ven. Až po hodinách, propadlí zlým úzkostem, nalezli zas cestu k lidským bytostem. Pamatuj proto, poutníče, že v klínu těchto hor, přečasto bývá zima lítý tvor! (Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
||