| Haba a Hübnerův kříž | r. 1949 |
| Typ objektu: | kříž | |
| Kategorie: | ostatní | |
| Rok události: | 1949 | |
| WGS 84-E: | 15°17'30.46'' | |
| WGS 84-N: | 50°49'12.74'' | |
| Poznámka: | Dva spojené kříže se nacházejí na pravé straně soušské silnice ze Souše na Smědavou asi 800 metrů před křižovatkou s kasárenskou silnicí | |
|
||
| Zpět na seznam | ||
| Příběh | ||
| Rok a půl po komunistickém puči v únoru 1948, v červenci 1949, se do lesů vydalo několik mladých skautů ze Železného Brodu. Bylo jich šest, sedmý byl jejich vedoucí, pětatřicetiletý Jiří Haba. Chtěli v lese přečkat několik dní či týdnů a poté se nechat převést přes hranici a emigrovat. Nebyl to jejich nápad, navrhl jim to a převedení přes hranici slíbil zařídit jistý Jiří H. ze Železného Brodu. Bohužel až pozdě se ukázalo, že byl agentem-provokatérem komunistické policie a celá akce měla být jen součástí likvidace skautingu. V tehdy zcela liduprázdném lese několik set metrů nad Soušskou silnicí a asi 800 metrů pod její křižovatkou s Kasárenskou silnicí, tedy jihozápadně pod vrcholem Černého vrchu, si skauti postavili dva stany s bočními podsadami s kulatiny. V jednom z nich bydlel Jiří Haba s Robertem Hofrichtrem (20 let) a Tomášem Hübnerem (19 let) patrně již řadu dní. V pátek 22. července 1949 přivezl agent Jiří H. autem, zároveň se zásobou jídla, další čtyři asi sedmnáctileté kluky, Kokošku, Majera, Veselého a Raju. A stalo se, že hned následující den, v sobotu, se v blízkosti stanů objevil dřevorubec, který v lese údajně hledal zatoulaného koně. A asi to nebyla náhoda, byl do těch míst policií bezpochyby - aniž možná sám věděl proč - poslán. Později se ukázalo, že policie sama koně odehnala a k místu pak dřevorubce přivezla na motocyklu. Muži vyběhli ze stanu, a když jim dřevorubec slíbil mlčenlivost, ještě ho z lesa vyprovodili. Nicméně on po návratu na Jizerku zašel na tehdejší pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti a ohlásil, co se mu v lese přihodilo. Zdá se, že všechno už bylo připraveno - do večera dorazilo na Jizerku několik desítek ozbrojenců a za ranního šera se vydali na Vlašský hřeben. Šli tiše a najisto, chlapci dosud spali. Obstoupili stany a začali střílet. Bylo nádherné nedělní jitro 24. července 1949. Když chlapci vyšli ze stanů, museli si lehnout na zem. Nevyšel pouze Jiří Haba, ten byl již smrtelně poraněn. Jeden z komunistických policistů začal střílet do ležících hochů a zastřelil Tomáše Hübnera. Vedle ležícímu Rajovi prostřelil nohu a rameno. Nebyl to boj, ale vražda. Ukázalo se také, že o tom zvláštním táboře v osamělých lesích vědělo víc lidí: později bylo potrestáno i několik lesníků, že pro chlapce stříleli zvěř na jídlo, a tvrdě byl potrestán i tehdejší velitel pohraničníků na Jizerce štábní strážmistr Karel Hladík, který o všem věděl a chlapce neprozradil. Krátce před policejní akcí ale havaroval na motocyklu a nemohl skauty varovat. Oba mrtvé pohřbila policie tajně v pravé zadní části hejnického hřbitova a nad jejich hroby se pak roky zvedaly jen dva prosté dřevěné kříže. Jiří H., kterého by mělo tížit svědomí za dva lidské životy, nebyl nikdy potrestán. (Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách) |
||